Princip tzv. "zrcadlení" spočívá v tom, že v lidech okolo nás vidíme sami sebe. Nastavují nám zrcadlo, ve kterém nevidíme svoji vnější podobu, ale vidíme obraz toho, jak vypadáme uvnitř. Jaké v sobě nosíme emoce, které se významným způsobem podílejí na formování našeho života. Emoce, které nesouvisí s momentální situací, která se za krátkou chvíli změní, ale vidíme ty emoce, které v sobě máme již spousty let a jejichž zpracováním můžeme dojít k velké proměně.
Že jsme právě nahlédli do zrcadla, které nám nastavil druhý člověk, poznáme podle toho, že se v nás cosi "pohnulo". Buďto příjemným nebo i nepříjemným způsobem. Potkáváme dva druhy zrcadel. Jednak lidi, kteří jsou pro nás velkou inspirací, chtěli bychom je napodobit, být stejní jako oni. A také lidi, kteří v nás vzbuzují emoce, které nám nejsou příjemné, pociťujeme neklid nebo až rozčilení. Co nám tito lidé vzkazují? Vzkazují nám, že přišel čas, zpracovat učební téma, které nám svým chováním ukazují. Otázka je, zda tento vzkaz pochopíme. Protože obecně máme tendenci odmítat vše, co nám není příjemné, považovat to za jejich "chybu", která se nás vůbec netýká.
Pokud se budete snažit těmto zrcadlům porozumět, časem poznáte, že vaše okolí vám ukazuje, co by jste se měli naučit nebo naopak odnaučit. Čím více vás "rozčiluje" chování druhého člověka, tím důležitější úkol to pro vás je.